close
Vážení uživatelé,
16. 8. 2020 budou služby Blog.cz a Galerie.cz ukončeny.
Děkujeme vám za společně strávené roky!
Zjistit více
 

Carbine

24. února 2010 v 14:43 | adelka |  Slavní koně

CARBINE


Úvodem...
Pravděpodobně neexistuje mezi milovníky koní člověk, který by ne­znal Phar Lapa, jednoho z nejslavněj­ších dostihových koní v historii. Když však vyslovím jméno Carbine, mnozí z Vás řeknou: "Tak o tomto koni sly­ším poprvé". Carbine, podobně jako Phar Lap, se narodil na Novém Zélan­du a stejně jako on přerostl v myslích turfmanů pátého kontinentu v legen­du. I když...
Nelehký osud Carbinových rodičů
Oba Carbinovi rodiče měli pohnu­tý osud. Otec Mušket se narodil ro­ku 1867 v Anglii. Majitel lord Glas­gow měl ve zvyku nechat zastřelit každého koně, jenž nesplňoval jeho náročná kritéria. Jedním z takových koní byl i Mušket, který naštěstí vy­vázl se zdravou kůží, neboť lord ze­mřel a kůň přešel k jinému majiteli. Během své kariéry absolvoval 14 do­stihů, z nichž devět vyhrál a prosadil se především jako extra vytrvalec. V chovu se Musketovi příliš nevěřilo, díky ne zrovna lákavé krevní linii, a tak připouštěl za pouhých 30 guineí. V Anglii zplodil jen 65 hříbat a po dražbě putoval za 500 L na No­vý Zéland, kde zahájil roku 1879 připouštěcí sezónu. Z jeho prvního novozélandského ročníku vzešel vítěz Melbourne Cupu, z druhého šampi­ón plemeníků. Navzdory krevní linii se stal Mušket vedoucím australským plemeníkem ve třech z šesti připouštěcích sezón.
Carbinova Matka Mersey se naro­dila roku 1874 v anglickém hřebčíně Roayal Stud. Na své majitele příliš nezapůsobila, a tak nikdy nezávodila. Ovšem jako chovnou klisnu ji če­kala jedna tragédie za druhou. Často potrácela, nebo hříbata záhy po po­rodu umírala. Po dvou neúspěšných chovatelských pokusech putovala Mersey rovněž na Nový Zéland, kde byla 14x připuštěna, ale jen pět hří­bat přežilo. Z nich se nejvíce proslavil Carbine, dále Lady Womsley vítězka ARC Raylway Handicapu, nebo Carnagy, vítěz Victoria Derby. Merseyin život vyhasl roku 1897, když zemřela při porodu.

Slibné začátky
Psal se rok 1885, když se 18. záři­jového dne narodil v hřebčíně Sylvia Park v Aucklandu na Novém Zélandu klisně Mersey hnědý hřebeček s úz­kou lysinkou na hlavě a podkolenkou na levé zadní noze. Pojmenova­li ho Mauser, ale hřebeček se později mnohem více proslavil pod jménem Carbine. Na dražbě ročků 5. ledna 1887 Carbine přílišné nadšení nevyvolal. Za 620 guineí putoval k Danu O'Brianovi (ostatní kupci se snad zalekli je­ho kolmých spěnek, či slabých kostí.
Carbine se již od začátku projevoval jako osobnost. Shazoval ne­oblíbené jezdce a kousal cizí lidi. V průběhu Carbinovy dostihové karié­ry se mnohokrát stalo, že ho jezdec s trenérem museli doslova dotáhnout na start dostihu. Carbine byl paliča­tý. Když se ale rozhodl běžet, neměl soupeře. Pokud ho však v hledišti ně­co zaujalo, zůstal stát s očima vyvale­nýma a nikdo s ním nehnul. Carbine rovněž přímo nesnášel, když mu déšť smáčel uši. Trenér ho nejprve doprovázel na dráhu s deštníkem, potom ho však voda v jeho vlastních uších zne­chutila natolik, že nechal Carbinovi ušít speciální kožené návleky. Jednou Carbina dokonce nalezli, jak se scho­vával v nějaké boudě, když ho venku zastihla bouřka. Carbine miloval po­tlesk tribun, ba přímo si jej žádal. Při mnoha příležitostech odmítal po ví­tězném dostihu opustit dráhu, dokud se mu ovace nezdály dostatečné.
Přes některé exteriérové nedostat­ky měl Carbine vždy dlouhou, eko­nomickou akci. Nicméně po prvních galopech nebyl trenér výkony hřebečka zrovna nadšen, a tak se ani neobtě­žoval doprovázet koně k jeho prvním startům. Poslal místo sebe stájníka Jacka Vincenta a zůstal informován o Carbinových výkonech pouze přes telegram. A tak si Carbine kolem stájí získal přezdívku Old Jack. Carbinův vítězný debut v sezóně 1887/1888 se uskutečnil 16. prosin­ce 1887 v dostihu Hopeful Stakes na 1000 metrů v Canterbury, ve kterém i přes špatný start docválal do cíle o délku před Ravenswindem. Následo­valo další vítězství navzdory faktu, že měl Carbine zraněnou a zabandážovanou nohu. Trenér O'Brian se roz­hodl podívat se na hřebečka v akci až při jeho třetím startu v Champagne Stakes a nebyl zklamán, Carbine totiž zvítězil o 3 délky. Následovala dvouměsíční pauza a ačkoliv si krátce před dalším startem hřebec opět zranil no­hu a zranění nebylo ještě zcela zho­jené, v dostihu těsně zvítězil. Hned následujícího dne si Carbine připsal další výhru o krk. Ukončil tak svou první dostihovou sezónu a stal se nej­lepším dostihovým dvouletkem na Novém Zélandu.

Z Nového Zélendu do Austrálie

Následujícího roku na jaře se Car­bine přesunul do Austrálie, kde zahá­jil sezónu 1888/1889 (Pozn.: v Aus­trálii jsou roční období obráceně než v Evropě, tj. jaro zde začíná v září a zima v červnu, proto se i dostihová sezóna v Austrálii značí jinak) bez předchozího přípravného startu na­stoupil přímo do Victoria Derby. Pře­sto zaujal roli favorita a nebýt fatální chyby žokeje, jenž "složil ruce" příliš brzy, pravděpodobně by zvítězil.
V 1400 metrů dlouhém dostihu WFA Flying Handicap byl Carbine je­diným starším koněm v poli a zvítězil o délku. O dva dny později ve Foal Stakes zvítězil jistě i s 60 kg na zádech. Tento start byl poslední pro dosavad­ního trenéra Dana O'Briana. 12. listo­padu byl Carbine prodán za 3000 gui­neí Walteru Hickenbothamovi, který zastupoval Donalda Wallace.
První dva starty nevyšly zrovna podle představ nového Carbinova trenéra. V Newmarket Handicapu doběhl hřebec třetí, v Australian Cu­pu těsně druhý. O dva dny později v Champion Stakes na 4800 metrů zví­tězil o 2 délky, přestože si v dostihu zranil kopyto. I přes zranění byl Car­bine přihlášen do dalších dvou dosti­hů, a tak běžel pouze po dvoudenním léčení v jednom odpoledni jak v All Aged Stakes, tak v Loch Plate a oba dostihy vyhrál. Bohužel po doběhu v dostizích již silně kulhal... Dalších 6 týdnů Carbine odpočí­val, léčil si zranění a připravoval se na dostihový mítink v Sydney. V Autumn Stakes vyhrál Abercorn o hlavu před Carbinem, za dva dny v Sydney Cupu Carbine Abercornovi porážku oplatil a zvítězil v čase 3:31, čímž pokořil dosavadní australský rekord na dvě míle. Příštího dne byl Carbi­ne schopen běžet a vyhrát 2 dostihy, All Aged Stakes o krk a Cumberland Stakes o půl hlavy. Takřka neuvěři­telné je, že s rozestupem pouhých dvou dnů Carbine startoval v AJC Plate a vyhrál nad těžkými soupe­ři Abercornem a Melosem těžce o půl hlavy.

Carbine si podmaňuje pátý kontinent
Před zahájením další sezóny (1889/1890) sílily pochybnosti o schopnostech čtyřletého Carbina. V tréninku se nezdál tak slibný, jako v předchozích letech. Ani jeho otec Mušket jako čtyřletý již neběhal. V polovině října 1889 Carbine běžel v Cumberland Stakes. Koni se tradič­ně příliš nechtělo na start dostihu, ve kterém nakonec prohrál o dvě délky. Nad jeho další kariérou se stahovala mračna. Naštěstí se postupně začaly zlepšovat tréninkové časy, proto se trenér rozhodl Carbinovu kariéru ješ­tě neukončit. Jenže pouhé tři dny před Melbour­ne Stakes si Carbine rozštípl kopyto... S bandáží na noze opět odmítal po­stavit se na start. V dostihu se setkal s vynikajícími Abercornem a Melosem, ale ani na jednoho nestačil a dokon­čil dostih těsně třetí. Navzdory zraně­ní byl Carbine poslán do Melbourne Cupu se zátěží 63,5 kg. Po startu, k němuž ho tradičně opět "dotáhli" ná­silím, byl na konci dvacetičlenného startovního pole. Postupně se probojovával dopředu, až nakonec převzal vedení nad Chicagem a Melosem. Jenže pak nastoupil skvělý finiš Brava a zraněný Carbine již nebyl scho­pen držet s ním krok. Podlehl o dél­ku a třetí skončil Melos. Carbine pak odpočíval jen jeden den, poté se ve Flying Stakes utkal s Dreadnoughtem a zvítězil po tuhém boji o půl hlavy. Navzdory těžkým obvazům na zraně­né noze Carbine startoval i v Cantebury Plate o pouhé dva dny později! Opět se střetl s Abercornem a Melo­sem. Trýzněn ostrou bolestí se ne­chtěl vzdát, ale nakonec doběhl čtvr­tý v zoufalém stavu. Konečně byl Carbinovi dopřán za­sloužený odpočinek a startoval opět až v březnu v podzimním Essedon Stakes, kde zvítězil o půl délky. O pět dní později soupeřil se třemi koňmi v Champion Stakes na rozbahněné tra­ti a doběhl třetí za Melosem a Dreadnoughtem.
Poslední den podzimního VRC mí­tinku nastoupil Carbine opět do dvou závodů stejně jako v předchozím ro­ce. S polem dvouletých soupeřů v All Aged Stakes si doslova pohrál, když je za sebou nechal o čtyři délky. V Loch Plate už to bylo trochu obtížnější - Carbine zvítězil o krátký krk. O měsíc později měl Carbine ab­solvovat 5 dostihů v průběhu sedmidenního mítinku. V dnešní době věc nemyslitelná, ale na tehdejší poměry běžná praxe. V Autumn Stakes Carbi­ne těžce bojoval s Melosem a Dread­noughtem, nakonec nad nimi zvítězil o nos. Na velikonoční pondělí do­běhl Carbine vítězně o délku v Sydney Cupu před Mantillou. V All Aged Stakes zvítězil o půl délky, v Cum­berland Stakes za sebou nechal o krk Dreadnoughta, když rival Melos zůstal zpět o propastných 10 délek. Toto trio se v průběhu mítinku setka­lo ještě v jednom startu, tentokrát byl Carbine první, Melos druhý a Dreadnought třetí.
Historický triumf
Jako čtyřletý byl Carbine skvělý, ale to, co předváděl na dráze o rok později, tedy v sezóně 1890/1891, nemělo obdoby. Hned v prvním star­tu, Spring Stakes, zvítězil s přehledem o čtyři délky. O pět dní později v Craven Plate sice proběhl vítězně cílem s těsným náskokem nad Megaphonem, ale o 20 délek před třetím Megapho­nem. Zároveň vytvořil australský re­kord na 2000 metrů a obnovil si zra­nění kopyta. Po šestitýdenní rekonvalescenci se Carbine předvedl v plné parádě na startu přípravného dostihu na Melbourne Cup - Melbourne Stakes a snadno v cílové rovince odrazil útoky Gresforda i Melose. Pokud chcete vědět a pochopit, jak moc Australané milují koně a do­stihový sport, zajeďte se podívat na Melbourne Cup. V tento den se život v Austrálii zastaví, zraky všech se upí­rají pouze a jen k významnému dosti­hu. Den konání Melbourne Cupu byl dokonce vyhlášen státním svátkem, což nemá nikde ve světě obdoby. A právě hnědý hřebec Carbine se svým výkonem nesmazatelně zapsal do historie tohoto významného dostihu. Dokázal totiž něco, co se žádnému koni před ním, ani po něm nikdy ne­podařilo. Dokonce ani fenomenální­mu ryzáku Phar Lapovi ne...
Na start dostihu nastupoval Car­bine proti 38 soupeřům jako horký favorit. Přesto oznámení, že poběží 2 míle s 66 kilogramy na hřbetě, vy­volalo celonárodní šok. V poli tolika koní si Carbine nemohl dovolit běžet "na čekanou". Žokej Ramage se mu­sel plně spolehnout na jeho třídu a od startu se držet v kontaktu se špicí. V zatáčce do roviny mu povolil otěže docela, Carbine vystřelil dopředu a za ohlušujícího jásotu diváků odrazil veškeré pokusy o útok a prolétl cílem jako vítěz. Výborný hřebec Highborn se mu dokázal přiblížit na necelé 3 délky a to nesl pouze 42 kg! To ještě nebylo vše. Další vlnu nadšení způsobila zpráva, že Carbine zlomil dosavadní rekord trati časem 3:28, jenž nebyl překonán dalších 15 let. Zvítě­zit s tak obrovskou zátěží a ještě navíc v rekordním čase bylo prostě úžasné (pro zajímavost - Phar Lap se zátěží 69 kg skončil osmý, i když těžko lze srovnávat výkony koní, jež dělila pro­pastná čtyři desetiletí.
V cíli Carbina obklopily davy lidí. Všichni se pokoušeli zázračného koně dotknout a utrhnout si pár žíní z ohonu nebo hřívy. Námahou v Melbourne Cupu se však Carbinovi obnovilo staré zranění. Následujícího dne bylo nutné ránu rozříznout a vyčistit infekci. Carbine zaslouženě odpočíval až do podzimu, kdy nastoupil do do­stihu Essedon Stakes, ve kterém se střetnul s Megaphonem a těsně zvítě­zil. Za pět dní v Champion Stakes se Carbinovi postavili pouze dva soupeři - The Admiral a Whimbrel. Jenže ani jeden pro něj nebyl důstojným soupe­řem: Carbine zvítězil o 8 délek! V Al I Aged Stakes s Carbinem poměřili síly pouze tři dvouletí. Carbine opět zvítě­zil, tentokrát o půl délky. Na velikonočním mítinku startoval Carbine ve čtyřech dostizích. V Autumn Stakes vyhrál o dvě délky. V den konání Al I Aged Stakes pršelo, proto se hřebec objevil na rozmáčené trati s ná­vleky na hlavě a uších. Dostih se vyví­jel dobře, ale pak naneštěstí vběhl Car­bine do cílové rovinky příliš zeširoka a ztratil potřebné délky, které mu pak v závěrečném boji s Marvelem chyběly. Touto porážkou byla ukončena skvě­lá série 15 vítězství v řadě. Ještě téhož dne se oba soupeři setkali v Cumberland Stakes a tentokrát bylo Marvelovi osudným dívat se na Carbinovu záď z odstupu úctyhodných sedmi délek. O dva dny později měl Carbine v dosti­hu na 4800 metrů pouze dva vážnější soupeře. Oba však porazil, třetího v cí­li dokonce o 20 délek.

Úspěchy v chovu
Při přípravách na jarní návrat si Carbine opět obnovil staré zranění a navíc si natáhl vazy na přední noze. Předpokládalo se, že ještě bude závo­dit na podzim, ale k tomu již nedošlo. Veterinář doporučil odchod hřebce do chovu. Jen pro zajímavost - pokud by Carbine běžel v Melbourne Cupu jako šestiletý v sezóně 1891/1892, nesl by zátěž 70 kg! Do chovu Carbine odešel s výbor­nou statistikou: startoval v 43 dosti­zích, z nichž rovných 33 vyhrál a 9x se umístil. Připouštěcí poplatek za Carbina byl stanoven na šokují­cích 200 guinení (dosud nejvyšší při­pouštěcí poplatek v Austrálii byl 60 guinení za St Albanse). Na jaře do­stal Donald Wallace nabídku k pro­deji hřebce americkému chovateli za 20 000 L - Donald Wallace odmí­tl, protože chtěl, aby Carbine zůstal v Austrálii. Hřebec působil v Austrá­lii v hřebčíně Lerderberg Park Donal­da Wallace čtyři roky a stal se otcem vítězů 208 závodů (např. Amberite, Carbineer, Charge, Flintlock, La Car­bine, Mural). Jeho nejlepším potom­kem v Austrálii byl bezesporu Walla­ce, klasický vítěz a nejúspěšnějěší otec klasických vítězů, jakého kdy nej­mladší světadíl poznal.

Carbine by jistě v Austrálii zplo­dil podobných potomků víc, nebýt nabídky vévody z Portlandu, dopro­vázené úžasnou sumou 13 000 guineí (vyšší částka nebyla za austral­ského hřebce nikdy zaplacena). Té Donald Wallace, jehož se tvrdě dotkl ekonomický propad, nemohl odolat. Vévoda z Portlandu ve svých dopi­sech psal, že touží umístit australské­ho šampióna v Anglii hned vedle St Simona, a tak Carbina čekala dale­ká cesta za moře. Navzdory poku­sům zabránit veřejné účasti se přišlo s hřebcem rozloučit asi 10 000 lidí. 13. dubna 1895 se loď nesoucí jméno Orizaba odpoutala od australských břehů. Za sebou měl Carbine vzdalující se rodný kontinent, pod kopy­ty vratkou lodní palubu a před sebou nejistou budoucnost v rodné zemi je­ho rodičů - Mušketa a Mersey...
Do té doby jezdili plnokrevníci vý­hradně z Anglie do Austrálie a vývoz Carbina byl doslova senzací. V Anglii to neměl Carbine vůbec snadné. Nej­lepší klisny kryl St Simon a další zave­dení plemeníci. Australský hřebec se přesto dokázal prosadit. Svoji kariéru plemenného hřebce nastartoval roku 1896 s poplatkem 200 guineí. Jenže roku 1900 jeho popularita klesla a poplatek byl snížen na 100 guineí a později na 50 guineí V roce 1906 se opět vyhoupl na 200 guineí díky vítěz­ství svého největšího syna Spearminta v derby. Carbine se v Anglii stal otcem 138 vítězů, kteří vyhráli skoro 120 000 t. I když se nikdy nestal šampiónem plemeníků, mezi jeho partnerkami by­chom našli tak skvělé klisny jako např. Sceptre, Maid of the Mint, Memoir, Mrs. Butterwick, La Roche a další. Car­bine se stal zakladatelem tří po sobě jdoucích generací vítězů derby. Jeho krev se rozlila po světě a nakonec se vrátila i na rodný světadíl, kde se prostřednictvím Spearfelta a The Buzzarda dále rozšířila.

Setkání se smrtí
Carbinovo statečné a bojovné srd­ce dotepalo 10. června 1914 v požeh­naném věku 29 let, když byl hřebec nalezen ve svém boxu mrtvý. Kostra putovala do rodné Autrálie. Byla vy­stavena v Melbournském muzeu do roku 1950, kdy byla poničena vanda­ly. Nyní ji můžete vidět v Australském jezdeckém muzeu u Cauldfieldského závodiště. Carbinova kůže byla poslá­na do Aucklandu na Novém Zélandu k vyčinění, ale při transportu se natolik poničila, že se k vyčinění dala použít pouze hlava a ocas. Použitelné zbyt­ky kůže byly využity k potažení křes­la předsedy Aucklanského jezdeckého klubu. Z ostatních kousků Carbinovy kůže byly vytvořeny váčky na tabák.

Phar Lap nebo Carbine?
Velmi těžko lze s odstupem mno­ha desetiletí srovnávat nesrovnatelné. Nelze jednoznačně říci, zda byl lepší Carbine nebo Phar Lap, jemuž kolo­vala v žilách Carbinova krev. Carbi­ne se na rozdíl od Phar Lapa proslavil krom vynikajících výsledků na dráze také v chovu. O Phar Lapovi byly za­se sepsány knihy, natočen film, pal­cové titulky v novinách oslavovaly jeho vítězství. Existují videozáznamy z jeho dostihů. Carbine tuto šanci ne­měl. Phar Lap vyvolával davové šílen­ství a stal se legendou žijící v srdcích milovníků koní po celém světě do­dnes. Carbine ve své době bezesporu legendou byl, nyní však žije pouze v myslích zanícených australských his­toriků. Je na čase, aby legenda jmé­nem Carbine vstala z popela...
 

2 lidé ohodnotili tento článek.

Anketa

Nejlepší barva ?

Bělouš 14.7% (11)
Hnědák 24% (18)
Vraník 13.3% (10)
Strakáč 8% (6)
Ryzák 24% (18)
Jiné... 16% (12)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama