close
Vážení uživatelé,
16. 8. 2020 budou služby Blog.cz a Galerie.cz ukončeny.
Děkujeme vám za společně strávené roky!
Zjistit více
 

Hipogryf (Hippogriff)

24. srpna 2010 v 13:10 | adelka |  Bajní koně
Je původem z Evropy, ale dnes již po celém světě. Přední polovina těla je obrovský orel i s křídly a zadní kůň. Je možno jej ochočit, ale velmi obtížně. K tvorovi se přibližujeme s pohledem upřeným do očí - úklona je projevem dobrého úmyslu. Jestliže ji opětuje, je bezpečné se přiblížit. Živí se hmyzem a drobnými ptáky a savci. Snáší jedno velké, křehké vejce.Lunguntur iam gryphes equis, čili křížit koně s gryfy bývalo úslovím, označujícím absolutní nesmysl. Však také trvalo dlouho, než takový tvor vznikl; navzdory dnešnímu přesvědčení nejspíš až v šestnáctém století a v hlavě Lodovica Ariosta. Tomu také předám na okamžik slovo:


Oř nebyl přízrak, klisnou jež se zhlídl

do ptáka noha, zplozen byl v svůj

otci měl peří podobné, i křídla,
   hlavu a zoban, předních nohou spár

praví se v Zuřivém Rolandovi, česky díky překladu Jindřicha Pokorného. Hippogryf, čili monstrum druhého řádu (neboť už otcem je monstrum), si ovšem záhy našel cestu do lidské fantazie, ať už jako symbol lásky nebo duchovního vzestupu. Nebo později, v naší době, jako hrdina knížky J. K. Rowlingové, která hippogryfy zabydlela svět Harryho Pottera. Ve filmovém zpracování inkriminovaného dílu - totiž Vězně z Azkabanu si jednu věrnou napodobeninu z fantazie režiséra Alfonsa Cuaróna a odborníků z ILM můžete dobře prohlédnout.
Obrazek
 

Trojský kůň

24. srpna 2010 v 13:07 | adelka |  Bajní koně

Trojský kůň

...



Trojský kůň je v řecké mytologii předposlední akt deset let trvající trojské války. Útočící Řekové (zvaní Achájci, Danaové) válečnou lstí učinili poslední krok ke zničení hrdého města Trója.

] Příčina (záminka) války

Když trojský princ Paris unesl krásnou Helenu, manželku spartského krále Meneláa a odmítl vyjednávat o navrácení její i královské pokladnice, shromáždili Řekové pod velením mykénského krále Agamemnona obrovské vojsko. Čítalo 1184 lodí a sto tisíc mužů. Po celých devět let Řekové (Achájci) obléhali Tróju, drancovali její široké okolí, avšak Trója statečně odolávala obléhání.

Desátý rok

V desátém roce již válečníci byli unavení a hovořilo se o návratu do vlasti. Nespokojení bojovníci navrhovali, aby se boj rozhodl mezi hlavními jeho aktéry a tak se proti sobě postavili Meneláos a Paris. Jenom zásahem bohů nebyl Paris zabit, po něm v lítých soubojích padl hrdina Patroklos rukou Hektora, nejstaršího syna trojského krále Priama. Patrokla pomstil Achilleus, který byl posléze zabit podivným zásahem Paridovým. Výsledek války stále nebyl rozhodnut.
Tehdy navrhl Odysseus, aby se pokusili Tróju dobýt lstí. Navrhl postavit velkého dřevěného koně, v němž se ukryjí vybraní bojovníci. Tohoto koně potom dostat za nedobytné hradby města. Je třeba říci, že za autora nápadu bývá považován také věštec Kalchás či věštec Prylis (jemu tu myšlenku vnukla sama Athéna). Zdá se však, že Odysseus si všechny zásluhy přivlastnil.

Stavba koně

Stavby dutého dřevěného koně ze smrkových prken se ujal zkušený tesař Epeios. Na jednom boku byly skryté dveře, na druhém boku nápis s velikými rytými písmeny: "V naději na bezpečný návrat domů věnují toto vděční Řekové bohyni " (Graves).
Do jeho břicha se ukryla skupina odvážných bojovníků, přičemž jsou uváděny různé počty mužů počínaje číslem 23 nebo 30 až 50, dokonce i nepravděpodobných tři tisíce mužů. Mezi nimi jsou jmenování Meneláos, Odysseus, Diomédes, Sthenelos, Akamás, Thoás, Echión a Neoptolemos. Jako poslední tam vstoupil Epeios, "vytáhl za sebou žebřík a protože uměl ovládat padací dveře, usadil se vedle zámku" (Graves).

Řecká lest

Ostatní řecká vojska lstivě spálila tábor a odplula z dohledu z trojského pobřeží. Na břehu zůstal jediný Řek Sinón, který měl připravenu historku o tom, že je dezertér. Po rozednění Trójané viděli kouřící zbytky tábora, prázdné moře a velikého koně. Brzy objevili Sinóna a ten jim tvrdil, že kůň je darem bohyni Athéně. Trójané se rozdělili na ty, kteří ho chtěli okamžitě zatáhnout za městské hradby, ale také silné hlasy proti. Mezi nimi Kassandra prohlásila, že v koni jsou schovaní ozbrojenci - zase jí však nikdo nevěřil. Totéž tvrdil i další věštec Láokoón a vrhl na koně oštěp, až zbraně vevnitř zachrastily. Ten prý řekl "Ať je to cokoliv, bojím se Danaů, i když přinášejí dary" - z toho se dodnes zachovalo rčení Danajský dar.
Řek Sinón před Trójany rozvinul secvičené řeči, které připravil lstivý Odysseus. Láokoón stále nevěřil, ale bůh Apollón poslal na něj i jeho dva syny dva obrovské hady, kteří ho umlčeli. Trójané to vše vzali jako potvrzení Sinonových řečí.
Pak už jim nestálo nic v cestě - koně dotáhli za městské hradby. Museli je pobořit, protože městskými branami by kůň neprošel. Trójané se radovali, že dlouhá válka skončila a jejich město zůstalo zachováno.

Zkáza se završuje

Jakmile lidé za hradbami usnuli, bojovníci opustili břicho koně. Echión vyskočil první, upadl a zlomil si vaz. Ostatní vylezli po provazovém žebříku, běželi otevřít brány města, pobíjeli stráže. Mezitím Sinón dal ohňové znamení vojsku a loďstvu, které se rychle vrátilo k Tróji.
Té noci byli krutě a nemilosrdně vražděni obyvatelé a zejména členové královské rodiny, z mužů se nezachránil nikdo. Ženy byly vzaty do otroctví. Trója lehla popelem. Válka skončila.

Kentaur

24. srpna 2010 v 13:02 | adelka |  Bajní koně

Kentaur

...

Tento článek pojednává o mytologických bytostech. O planetkách mezi Jupiterem a Neptunem pojednává článek Skupina kentaurů.
Kentaur je to bytost původem z řecké mytologie, napůl kůň, napůl člověk. Byli to nezkrotní a divocí tvorové, které se nikdo neodvážil osedlat a byla čest se na ně posadit.V řeckém bájesloví byli synové thessalského krále Íxiona. Někteří vynikali pod vlivem vína násilnými činy. Kentaur Cheirón byl naopak moudrý a proto se kentauři stali symbolem mužnosti, statečnosti a síly.
V knížkách Letopisy Narnie jsou Kentauři velice starobylý rod, vyznačující se svou moudrostí a znalostí astronomie i astrologie.
Zajímavost: Při jídle musí kentauři nejdříve naplnit svůj lidský žaludek normálními pokrmy a poté se napást trávy pro svůj koňský žaludek. Každá jejich svačina je proto velice dlouhá.

Kentauři v Harrym Potterovi

Bane

Bane je jeden z kentaurů, kteří obývají Zapovězený les . V knize se objevuje, když Harry, Hermiona, Tesák, Malfoy, Neville a Hagrid pátrají po zraněném jednorožcovi. On kritizoval Firenzeho, když nesl Harryho na zádech od mrtvého jednorožce. Zajímavostí je, že na rozdíl od Ronana mluví velice rychle. Ve filmu je velice rezavý.

Firenze

Firenze je kentaur, v pátém díle začal po nuceném odchodu Sibylly Trelawneyové jasnovidectví. Poprvé se objevil již v prvním díle, kdy Harryho zachránil před Voldemortem. K nelibosti ostatních kentaurů vezl Harryho na zádech, což je mezi nimi považováno jako symbol toho, že slouží lidem. V pátém filmu se Firenze neobjevil, i když v knize učil v Bradavicích místo profesorky Trelawneyové. Když ho poprvé Harry viděl ve třídě, bylo vidět, že byl kvůli tomu, že bude učit, napaden ostatními kentaury. V šestém díle pokračoval v učení spolu s Trelawneyovou, protože se nemohl vrátit do Zapovězeného lesa, protože už by nebyl ostatními kentaury přijat. V sedmém díle se účastní bitvy o Bradavice.
 


Perský kůň

1. března 2010 v 15:48 | adelka |  Plemena koní

Perský kůň

Perský kůň

Zdroje informací:

  • The Encyclopedia of Horses and Ponies - Tamsim Pickeral

Původ a historie:

Perský kůň je starověké plemeno koně, u kterého se předpokládá, že vzniklo v Persii asi 2000 let p.n.l. Údajně je starší než arab. Je znám pod mnoha různými jmény v celém Iránu a okolí - většinou podle rodin, které ho chovaly. Počty perského koně se hodně zredukovaly především kolem roku 1950, kdy Irán postihla epidemie koňské nemoci z Afriky. Z perského koně se vyvinula dvě plemena - Jaf v Kurdistánu a Darašuri.

Popis a charakteristika:

Typově se perský kůň hodně podobá arabovi, ale je o něco těžší. Má vynikající orientační schopnosti, je houževnatý, odolný, temperamentní a dobromyslný. Hlava je typu araba se štičím profilem, uši jsou malé, pohyblivé. Tělo je svalnaté a kompaktní, krk klenutý, Hrudník hluboký. Hříva a ohon jsou jemné, ocas je nasazen a nesen vysoko. Barva převládá bílá, vyskytují se hnědáci, ryzáci. Výška se pohybuje mezi 146 a 156 cm.
Jaf je méně atraktivní než darašuri, ale prozměnu je odolnější a vytrvalejší, schopnější snášet extrémní pouštní klimatické podmínky.

Povaha:

Obdobná jako u arabského koně, temperamentní, ale dobře ovladatelný.

Využití a sport:

Perský kůň byl dříve užíván jako dopravní prostředek, ale po zavedení moderní techniky slouží jako sportovní kůň pro místní soutěže.

Maďarský polokrevník

1. března 2010 v 15:47 | adelka |  Plemena koní

Maďarský polokrevník

Maďarský polokrevník

Zdroje informací:

  • Plemena koní celého světa - Judith Draperová

Původ a historie:

Maďaři začali v 60. letech minulého století se šlechtěním sportovních koní a koní pro volný čas. Navázali tím na dlouholetou tradici chovu ušlechtilých koní. K tomuto účelu přivezli hannoverské koně, holštýnské koně a ty křížili s furiosy a gidrany. Vyšlechtili tak koně odpovídajícího moderním požadavkům. Gidran, který je vlastně maďarským angloarabem, je potomkem arabského hřebce jménem Gidran Senior, dovezeného do Maďarska v roce 1816. Gidranův syn, Gidran II, ze španělské matky se stal hřebcem - zakladatelem plemene téhož jména.
Nejprve se ke šlechtění používala řada nejrůznějších klisen, později byla přidána krev plnokrevníků a o něco později Maďarský polokrevník i arabů. Tato chovatelská taktika dala vzniknout kvalitnímu koni s dobrým a prostorným cvalem. Plemeno bylo vyšlechtěno v nejvýznnamnějších maďarských hřebčínech, starobylém Möhegyesu, Kisberu, nazvaném podle maďarského koně, který vyhrál Britské derby v roce 1876, a Kecskemetu, který je známý chovem kočárových koní, vycházejících z lipicána a klusáka.

Popis a charakteristika:

Toto mladé plemeno odpovídá požadavkům na moderního sportovního koně. Dobrá stavba těla a silné zdravé nohy a kopyta jsou pro to důležitou podmínkou. Stavba těla je proměnlivá, ale vždy s dobrými proporcemi, širokými plecemi a silnou zádí. Povolena je jakákoliv základní barva. Výška se pohybuje mezi 155,5 a 162,5 cm.

Povaha:

Maďarský polokrevník má vynikající povahu, proto se hodí k celé řadě sportovních disciplín, stejně jako i k rekreačnímu ježdění.

Využití:

Maďarští polokrevníci dosálni neobyčejných úspěchů v mezinárodních soutěžích čtyřspřeží, kde závodili i v barvách jiných evropských zemí. Rychlost, vytrvalost a prostorné chody činí z tohoto koně vhodného partnera pro soutěže všestrannosti.

Moravský teplokrevník

1. března 2010 v 15:46 | adelka |  Plemena koní

Moravský teplokrevník

Moravský teplokrevník - Furioso
Moravský teplokrevník - Furioso (Foto: SCHPMT)

Zdroje informací:

  • Veškeré materiály byly poskytnuty SCHPMT - zpracovala Zuzana Vlčková

Původ a historie:

Moravský teplokrevník (MT) je tu s námi již po generace, dříve se tak nazývali teplokrevní koně chovaní v ČR v oblasti Moravy, především s geny (rodokmeny) původních rakousko - uherských kmenů ( Furioso, Przedswit, Gidran, North Star, Star of Hannover, Nonius, Shagya) a linie Catalin. V letech minulých byli tito koně zařazeni v plemeni český teplokrevník (CT), čímž byli podstatnou měrou ovlivněni.
V roce 1996 skupina nadšenců začala podnikat iniciativní kroky k regeneraci a záchraně jedinců moravského teplokrevníka. Byl založen Svaz chovatelů a příznivců moravského teplokrevníka (SCHPMT), který vyvíjel nesčetné aktivity k uznání rázu koní MT za samostatné plemeno. Snaha byla doceněna a 1. 4. 2004 se SCHPMT rozhodnutím Ministerstva zemědělství České republiky stává uznaným chovatelským sdružením vedoucím plemennou knihu MT.

Popis a charakteristika:

Moravský teplokrevník je ušlechtilý teplokrevný kůň středně velkého obdélníkového rámce s kohoutkovou výškou hůlkovou u klisny 159 - 165 cm a u hřebce 161 - 167 cm se souladnými tělesnými partiemi - s ušlechtilou suchou hlavou, oválnou očnicí a velkým živým okem, středním až dlouhým krkem, výrazným a středně dlouhým kohoutkem a dlouhou šikmou lopatkou umožňující vydatný prostorný chod. Jeho středně hluboký, široký a středně dlouhý oválný hrudník s mírami až 205 cm je předzvěstí dobré krmitelnosti. Krátká až středně dlouhá, dobře vázaná a pevná bedra přecházejí do mohutné, dlouhé a oválné zádi. Fundament (končetiny) jsou suché, kostnaté, s výraznými a suchými klouby a šlachami. Holeň dosahuje 19,5 - 22,5 cm. Spěnky jsou středně dlouhé, pevné a pružné. Kopyta jsou přiměřeně široká, pevná.
Pro tyto koně je charakteristické pevné zdraví a tvrdá konstituce.

Povaha:

Moravský teplokrevník je kůň výborného charakteru a přiměřeného temperamentu, velmi ochotný k práci.

Využití:

Využití je mnohostranné, jak pod sedlem, tak v zápřeži.

Missourský klusák

1. března 2010 v 15:44 | adelka |  Plemena koní

Missourský klusák

Missourský klusák

Zdroje informací:

  • Časopis Jezdectví 9/1993 str. 15 - Ing. Sylvie Lečíková
  • Obrazová encyklopedie koní - Elwyn Hartley Edwards
  • Velká kniha o koních - Elwyn Hartley Edwards

Úvodem...

Missourský klusák je jedno z nejstarších a nejméně známých amerických plemen. Jeho počátky se kladou do období kolem roku 1820, kdy se osadníci z pahorkatin a planáží v Kentucky, Tennessee a Virginie přestěhovali na západ za Mississippi a usadili se na plošině Ozark v Missouri. Byli to z valné části sportovní jezdci, a proto s sebou vzali plnokrevníky, morgany i araby. Klisny se připouštěly k nejrychlejším hřebcům, a tak vznikaly četné rodiny. Plemenná kniha byla otevřena v roce 1948 a během třiceti let se rozrostla na 15 000 zapsaných jedinců...

Název plemene:

Missouri Fox Trotter

Vysvětlení názvu:

Plemeno je pojmenováno po americkém státě Missoury, který vznikl v roce 1821, když se již výše jmenovaní osadníci přestěhovali do této oblasti. Fox Trot, čili liščí klus, je pro toto plemeno charakteristický a vrozený chod.

Původ a historie:

Koně osadníků - plnokrevníci, morgani a arabové - dali vzniknout tomuto plemeni. Vznikaly četné rodiny. Jednou z nejvýznamnějších rodin je Brimmer, která vzešla ze závodního koně téhož jména, potomka dovezeného plnokrevníka Jolly Roger. Brimmery choval Moses Locke Alsup, jehož rodina se v Ozarkské hornatině usadila už před občanskou válkou (1861 - 1865). Jinou slavnou rodinou těchto koní je Kisses. Vznikli na základě kmenů Diamond a Fox, když William Dunn, který choval dobré morgany z Illinois a Kentucky, připářoval tyto různé typy s plnokrevníkem - získal vynikajícího plodného plemeníka jménem Old Skip. Později se do chovu zařadili i dva velcí plemeníci saddlebreda, kteří měli zlepšit plemeno. Byl to Chif, který pocházel z dánského kmene a Cotham Dare, plodný předek klusáků v okresech Douglas, Wright a Ozark. Do chovu se dostala i příměs krve tennesseeského mimochodníka.
Původně se koně jako Brimmerové, Colddecks nebo Copper Bottoms chovali jak k dostihům, tak jako všestranní užitkoví koně. Avšak puritánská náboženská nesnášenlivost brzy učinila přítrž všemu, co považovala z frivolní, a tudíž hřísnou ztrátu času. Následkem toho se ozarkští chovatelé koní soustředili na snahu vychovat koně dokonale přizpůsobeného jejich podmínkám a potřebám.
Bylo zapotřebí koně silného, vytrvalého, s jistým hladným chodem, který by dokázal s co nejmenší únavou jezdce i sebe samého překonávat dlouhé trasy v neschůdném kraji. Výsledkem upevnění typu koně pečlivě řízenou příbuzenskou plemenitbou a zlepšení přilitím krve amerického jezdeckého koně se skutečně stalo zvíře s velmi hladkým chodem, který se navíc vyznačoval jedinečným, charakteristickým ideálním mimochodem.
V roce 1948 se 15 lidí rozhodlo udělat něco pro záchranu zvolna mizejícího plemene, a proto byla založena Asociace plemene Missouri Fox Trotter. Naneštěstí všechny záznamy a plemenné knihy shořely při požáru, takže o soustavné plemenářské práci lze hovořit až od roku 1958, kdy došlo k reorganizaci asociace. Dnes je registrováno asi 35 000 koní tohoto plemene jen ve Spojených státech a Kanadě, ale není bez zajímavosti, že se tito koně chovají i v Německu a Rakousku. Asociace plemene Missouri Fox Trotter vydává vlastní časopis a od roku 1959 pořádá Celebration Show, na níž jsou korunováni šampióni plemene.

Fox Trot:

Pohyb označovaný jako fox trot je přerušovaný mimochod, zaručující velkou jistotu kroku. Jednoduše řečeno, kůň předníma nohama velmi energicky kráčí, zatímco zadní končetiny klušou, a přitom vstupují do stop nohou předních s malým sklouznutím dopředu. Sklouznutí, které musí směřovat přímo dopředu, zmírňuje otřesy dolních částí končetin a velmi výrazně tlumí pohyby hřbetu, takže ten zůstává prakticky stále na stejné úrovni. Díky tomu může jezdec sedět v sedle zcela nerušeně, aniž by pocítil otřesy způsobené pohybem. Fox trot dosahuje na dlouhých cestách rychlosti 8 - 12 km v hodině, na kratší trasy až 16 km v hodině. Mimochod doprovází pokyvování hlavou nahoru a dolů, čímž se tento klusák podobá tennesseeskému mimochodníkovi, který navíc rytmicky nadzdvihuje přistřižený ocas.
Další chody jsou čtyřdobý krok, význačný tím, že zadní nohy zřetelně přestihují přední a dále drobný klus, něco mezi nízkým, rychlým kovbojským lopem na delší otěži a pomalým mimochodem tennesseeského mimochodníka nebo saddlebreda. Na rozdíl od těchto dvou plemen nemá fox trotter vysoký krok a všechny umělé pomůcky, které mají ovlivnit držení nebo nasazení ohonu, jsou zakázány. Podobně není dovoleno mimořádné zatěžování nohou zvlášť vyrobenými těžkými podkovami, a pokud nějaký kůň má na korunce odřeniny, prozrazující použití řetězů jako zátěže, je okamžitě diskvalifikován. Na výstavách se 40% bodů hodnotí fox trot a po 20% získává kůň za další chody, tj. krok, klus a celkový vzhled. Na rozdíl od saddlebreda a tennesseeského mimochodníka se na missourského klusáka používá westernové sedlo a uždění.
Missourký klusák

Popis a charakteristika:

Výška příslušníků tohoto plemene se pohybuje od 142 do 162 cm. Převažuje ryzé zbarvení ve všech odstínech, obyčejně s bílými znaky, ale povoleny jsou všechny barvy včetně strakáčů a hermelínů. Trotter by měl mít jemnou, čistou a inteligentní hlavu s živýma, zahrocenýma ušima a úzkým chřípím. Hlava je posazena na elegantním krku, který je v souladu s ostatním trupem a je na něj dobře posazen. Prsa jsou široká a hluboká, poměrně nízká akce vychází z šikmých a nápadně silných plecí, napojených na okrouhlý kohoutkek. Kůň má přiměřeně dlouhý, svalnatý hřbet, hluboký trup je pozoruhodně široký. Záď je široká, dosti strmá, ale velmi svalnatá. Nohy jsou pevné, svalnaté, ale přitom štíhlé. Hlezna jsou správně umístěna a bérce jsou svalnaté. Vzdálenost od kyčelního hrbolu k hleznu je optimální. Postoj zadních nohou je korektní. Dobrá kopyta, schopná obstát i v obtížných podmínkách, jsou významným znakem missourského klusáka, proslulého jistým krokem. Spěnky a spěnkový kloub jsou korektní, jinak by klouzavý pohyb nebyl možný. Hříva o ocas jsou velmi jemné.

Využití:

Než cesty v Ozarks ovládla auta, byl Missouri Fox Trotter nejpoužívanějším plemenem v kraji. Tito koně se používali nejen při práci s dobytkem, ale halvně jako jezdečtí koně pro venkovské doktory, šerify nebo výběrčí daní. Také jeden ze zakladatelů plemene, hřebec Old Fox, strávil svůj život honbou dobytka v jižním Missouri a severním Arkansasu. Dnes je toto plemeno oblíbené zejména u vyznavačů distančních jízd a u rangers, strážců národních parků v USA, kteří dokáží ocenit jistý krok koně v nebezpečném terénu. Plemeno je také ideální pro rekreační ježdění.

Knabstrupský kůň

1. března 2010 v 15:43 | adelka |  Plemena koní


Knabstrupský kůň

Zdroje informací:

  • Obrazová encyklopedie koní - Elwyn Hartley Edwards
  • Velká kniha o koních - Elwyn Hartley Edwards
  • Plemena koní celého světa - Judith Draperová
  • Koně - Helena Kholová, Jan Hošek

Původ a historie:

Zajímavě skvrnitý dánský kůň pojmenovaný podle velkostatku, kde vznikl, není příliš starobylý. Za napoleonských válek, tedy na počátku minulého století, koupil dánský řezník Flaebe od španělského důstojníka klisnu, které se začalo říkat Flaebehoppen. Řezník ji prodal soudci Lunnovi a ten ji dal nakrýt frederiksborgským hřebcem (roku 1808). Potomci byli drobnější než frederiksborgové, ale uchovali si nápadné skvrnité zbarvení po matce, bežné u španělských koní až do 19. století. Její vnuk, Mikkel, byl uznán jako zakladatelský hřebec.

Popis a charakteristika:

Původní knabstrup byl tygr, bělouš s nepravidelnými, najčastěji hnědými skvrnami. Po španělské matce zdědil ještě klabonos, mohutný kratší krk, strmější lopatku a mocnou svalnatou záď. Byl to kůň výkonný, ale neúhledný, a tak byl dále šlechtěn. Dnešní typ se postavou i zbarvením podobá spíš appaloose. V kohoutku měří kolem 155 cm a má mnohem jemnější hlavu s rovným profilem, čímž se liší od původního typu. Výrazné oko má podobně jako u appaloosy dobře viditelné bělmo. Kohoutek je výrazný (to jeho předek neměl), hřbet svalnatý a silný. Silná a široká bedra bez nadměrné délky hřbetu demonstrují sílu. Krk je delší, štíhlý, hříva a ohon jsou velmi řídké, záď zaoblená. Kosti nohou jsou dostatečně silné, metakarpy jsou dostatečně krátké a karpální kloub je velký a plochý. Kopyta jsou dost plochá, rohovina často pruhovaná. Skvrnění má zasahovat až ke kopytu a má být co nejvýraznější. Většinou už nebývá čisté, srst je obvykle smíšená.

Povaha:

Knabstrup má výbornou povahu, zakladatelka plemene proslula učenlivostí a ovladatelností.

Využití:

Původně byl knabstrup kůň vysloveně pracovní. Moderní typ si zachoval učenlivost i ochotu k práci, ale používá se jako kůň jezdecký a také pro cirkusovou drezuru. Vynikající talent tohoto plemene pro práci v cirkuse byl předveden v Americe v době nedávno minulé, kdy v jedné z vrcholných atrakcí jezdil velký bengálský tygr na knabstrupovi. Kůň měl ochranný postroj pro případ, že by tygr uklouzl a chtěl se přidržet ohromnými drápy.

Holandský teplokrevník

1. března 2010 v 15:42 | adelka |  Plemena koní

Holandský teplokrevník

Holandský teplokrevník

Zdroje informací:

  • Velká kniha o koních - Elwyn Hartley Edwards
  • Obrazová encyklopedie koní - Elwyn Hartley Edwards
  • Plemena koní celého světa - Judith Draperová

Úvodem...

Pokud hledáme působivou historku o úspěšném evropském soutěžním koni, pak je skvělým příkladem právě holandský teplokrevník. Kůň, který v krátké době dosáhl mezinárodní reputace. V zásadě je holandský teplokrevník dokladem toho, jak lze plemeno zlepšit šlechtěním a selekcí natolik, že splňuje zcela nové výkonnostní požadavky současného jezdeckého sportu. Úspěch tohoto koně může sloužit i jako první příklad toho, jakých výsledků lze dosáhnout promyšleným chovatelským programem a obchodní prozíravostí.

Původ a historie:

Použitím gelderlandera a groningena, z nichž jeden vyniká dobrým předkem a druhý má zase neobyčejně silnou záď, dokázali holandští chovatelé vytvořit dobrý celek. Výsledné potomstvo pak bylo ještě zušlechtěno podle klasického receptu chovatelů teplokrevníků všudypřítomným plnokrevníkem. Mnoho z plnokrevných hřebců použitých v chovu holandského teplokrevníka pocházelo z nejlepších dostihových linií, což se ukázalo velmi prospěšné. Díky využití plnokrevníka získali chovatelé koně s lepší, přiměřeně šikmnou lopatkou a tedy i s plošším, delším a lehkým chodem. Plnokrevník dodal také trochu délky krátkému, silnému krku, zděděnému po holandských předcích, zkrátil příliš dlouhý hřbet typický pro kočárové koně, dal jiný tvar zádi a vytvořil mnohem kompaktnější rámec. Navíc vlivem plnokrevníka získal holandský kůň lepší akceleraci a spíd, zlepšila se jeho psychika a odvaha. Aby si tento kůň udržel typické dobré vlastnosti teplokrevníka, čas od času se do chovu zařazovali oldenburští, trakénští a hannoverští koně. Tímto způsobem se upevnily některé exteriérové znaky a stabilizoval se charakter odstraněním kumulace přeexponovaného temperamentu, který do chovu vnesl právě plnokrevník.
Jedním z nejdůležitejších hřebců v chovu holandského teplokrevníka byl trakén Marco Polo (1965 - 1976). Byl po plnokrevném Poetovi, a přestože byl menšího vzrůstu, zplodil celou řadu vynikajících skokanů. Patřil k nim Marius, který dosáhl mezinárodních úspěchů v sedle s Angličankou Caroline Bradleyovou. V Británii Marius spojil svoji sportovní dráhu s povinností plemeníka a stal se otcem Miltona, nejúspěšnějšího skokana světa.
Na chov koní v Holandsku, kde se koně považují za hospodářská zvířata a jejich majitelé je podle toho využívají, přísně dohlíží státem podporovaný Chovatelský svaz holandského teplokrevníka. Tato organizace provádí přísný výběr chovných zvířat při využívání zkoušek výkonnosti. Hřebci, všichni v soukromém držení, jsou pro chov licentováni po absolvování zkoušek výkonnosti. Každoročně se připouští na 14000 klisen. I u těch se doporučuje absolvování výkonnostních zkoušek, podstatně jednodušších než u hřebců. Chovná hodnota hřebců i klisen se posuzuje i podle výkonnosti jejich potomstva.

Popis a charakteristika:

Holandský teplokrevník je atletický kůň s dobrou tělesnou stavbou pro jezdectví s prostorným, pružným chodem. Dobré nohy a kopyta jsou důležité vynikající znaky tohoto teplokrevníka. Je vysoký v průměru kolem 165 cm. Hlava se podobá hlavě plnokrevníka, i když jsou na ní patrny hrubší znaky, dědictví po gelderlandovi. Žuchvy nejsou masité, výraz očí je inteligentní. Krk je lehký, středně dlouhý a pěkně harmonuje se silnou plecí. Kohoutek je přiměřeně výrazný. Trup je hluboký, žebra dobře klenutá. Hřbet někdy bývá poněkud delší - dědictví po gelderlandovi. Záď je mohutně osvalená a hlezenní klouby jsou dobře utvářené, nejsou lymfatické. Záď si uchovala sílu, i když pozbyla neohrabané mohutnosti groningena. Přední nohy jsou velmi dobře osvalené, plece jsou silné, přiměřeně šikmé, postoje jsou většinou korektní. Nohy jsou celkově zdravé a silné s plochými klouby a krátkým záprstím. Spěnky jso delší, kopyta jsou zdravá a vynikající. Co do barvy, povoleny jsou všechny základní barvy, avšak převažují hnědáci a tmaví hnědáci.

Povaha:

Holandský teplokrevník má klidný temperament a jen zřídka se objevují charakterové poruchy.

Využití a sport:

Plemeno vyniká skokanskými schopnostmi (Milton). Má také dobrou pověst na drezurním obdélníku. Většinu vynikajících výsledků zde dosáhlo toto plemeno s britskou jezdkyní Jennie Loriston-Clarkeovou, která na světovém šampionátu získala bronzovou medaili s hřebcem Dutch Courage (Holandská odvaha), kterého pak uplatnila ve svém Newforestském hřebčíně. Jako mnoho teplokrevníků tak i holandští koně se méně hodí ke crossu a terénním zkouškám, ale tento nedostatek se dá odstranit přílivem krve anglického plnokrevníka.

Český teplokrevník

1. března 2010 v 15:40 | adelka |  Plemena koní

Český teplokrevník

Český teplokrevník

Zdroje informací:

  • Obrazová encyklopedie koní - Elwyn Hartley Edwards
  • Chov koní - Jaromír Dušek

Úvodem:

V bývalém Československu chov teplokrevníků převyšoval chov chladnokrevných koní. V podstatě byl chován těžší jezdeckotažný český teplokrevník se silnějším podílem krve oldenburské a východofríské a ušlechtilejší, lehčí moravský teplokrevník a na Slovensku byl chován slovenský teplokrevník ve třech výkonnostních typech (těžkém, lehkém a středním). Všichni teplokrevní koně patřili k všestranně výkonnostním typům.

Původ a historie:

České země leží na průsečíku mnoha cest, kudy se již v pravěku ubírali obchodníci s různými koňmi. Ani politické události nezůstaly bez vlivu na vznik a vývoj populace koní této oblasti. Poslední tři století až do roku 1918 byly české země součástí Rakouska. Následkem toho se základem chovu stala krom nepatrných zbytků starších plemen především teplokrevná plemena z blízkých hřebčínů, a to Furioso, Nonius, Gidran. Velký podíl měl také původní polský Przedswit. K zušlechtění teplokrevného chovu, resp. ke zvýšení mohutnosti, se do českých zemí dováželi oldenburští a východofríští hřebci.
Ve vytvářeném chovu českého teplokrevníka vzniklo několik úspěšných krevních linií. Nejtypyčtější a prošlechtěné jádro chovu bylo v oblasti Chlumce nad Cidlinou - typ těchto koní byl reprezentován hlavně linií Bystrý. Když se v poválečných letech začal chov českého teplokrevníka typově ustalovat, nastal obecně útlum chovu koní, a tím i chov českého teplokrevníka ztrácel na významu.
Český teplokrevník dříve představoval vícestranného koně pro zemědělství s převahou využití v tahu. Koně byli již většího rámce, robustní, avšak přitom úměrně ušlechtilí, s výrazně zlepšenou kvalitou fundamentu, než tomu bylo v předválečné době. Jeho chov s nástupem funkční přestavby struktury teplokrevného chovu postupně zanikal a byl - vlastně určitou formou přetvářecího křížení - převeden na moderní typ teplokrevníka, a to hannoverskými, trakénskými a plnokrevnými hřebci. Motivem zušlechtění tedy bylo vyšlechtit vícestranného teplokrevníka s převahou jezdeckého typu, a to pro široké využití ve sportovním ježdění.
Kromě kladrubského bělouše a vraníka, kteří si uchovávají původní typ jako autochtonní plemena historicky cenná a chráněná, procházejí prakticky všechny typy u nás chovaných koní značnými změnami i dnes, tzn. že český teplokrevník je neustále ve vývoji.
Český teplokrevník hřebčínského chovu (dřívější označení jako anglický polokrevník) vznikl na základě kmenového stáda clevelandských klisen ze zrušeného chovu v Kladrubech nad Labem a z klisen z Piberu a Radovce, které patřily ke kmenům Furioso, Przedswit, Nonius a Gidran, po válce se objevili i hřebci s oldenburskou krví, hannoverští a také anglonormani. Nakonec se ustálila tři chovná stáda, kladrubské, netolické a albertovské, která se homogenizovala.
Moravský teplokrevník byl rovněž vyšlechtěn na základě krve Furioso-Przedswit-Nonius, ovšem za vydatnějšího použití araba Shagya a angloaraba Gidrana. Pro zvětšení tělesného rámce byli přechodně využiti i oldenburští hřebci. Moravský teplokrevník byl statný kůň, měřil 162 - 168 cm a mohl vážit až 650 kg. Po roce 1960 však došlo v jeho chovu k velkým změnám, část chovného stáda byla zrušena a do chovu byli zařazováni hlavně importovaní hřebci, zejména hannoverští a trakénští. Vydatně se uplatňovali i angličtí plnokrevníci a čeští teplokrevníci (50%), takže v podstatě došlo ke splynutí českého a moravského teplokrevníka.

Popis a charakteristika:

Český teplokrevník je kůň s dobrou tělesnou konstitucí, mnohými znaky upomínajícími na kočárové předky, ale s proměnlivou mechanikou pohybu. Je dost dlouhověký, má dobrou povahu, je vytrvalý, skromný, poměrně nenáročný. Temperament je klidný, ale živý. Sloužil původně jako armádní jezdecký kůň a byl skutečně všestranný. Nyní se v chovu prosazuje více jezdecký typ.
Krk je štíhlý, ušlechtilý, široce nasazený na trup. Hlava je ušlechtilá. Trup je mohutně stavěný, široký rovný hřbet je delší, hrudník je dostatečně hluboký. Osvalení bérce je mohutné, je v souladu s celkovým dojmem, jímž působí poněkud robustní trup. Fundament nohou je silný, korektní, hlezna jsou dobře utvářená. Kopyta jsou pěkná, ale někdy se zdají trochu malá v poměru k velmi statnému tělu.

Kam dál